Rozvodový manuál - ukázka z knihy

Ať už se chceš rozvést nebo jsi před rozvod postavená, všechny dohody si nech sepsat, i když jsi přesvědčená, že on své slovo dodrží. Ústní dohody mají tu nevýhodu, že za pár měsíců si je každá strana pamatuje jinak. Zbytečně pak dochází ke sporům, které mohou skončit i před soudem. Až se tě zeptá: „Copak ty mi nevěříš?“ klidně mu odpověz: „Věřím, ale chci mít vše pro pořádek i písemně.“ Každou dohodu sepište a nechte ověřit. Budeš mít do budoucna jistotu, že dohodu nikdo nebude libovolně měnit či překrucovat ke svému prospěchu. Je to ochrana pro obě strany. 

Pokud se rozvádíš, existují dvě základní situace:

buď navrhuješ rozvod ty,

nebo

podal návrh manžel. 

Když se chceš nechat rozvést ty, je tvá počáteční pozice možná výhodnější. Můžeš se totiž na vše s časovým předstihem připravit a vyčkat na správný okamžik, kdy manželovi o svém úmyslu řekneš. Okolnosti mnohdy nedovolují, abys manželství ukončila hned. Může se stát, že na správný okamžik budeš čekat i dva, tři roky nebo i déle. Pro zdárný průběh rozvodu je důležité nic neuspěchat. Zároveň si musíš stanovit, jak budeš postupovat.

Čekání bez konce

Sára, 44 let

Jsem vdaná dvacet pět let, s manželem jsme vychovali dnes již dospělého syna. Po jeho narození se naše láska začala vytrácet. Naše manželství bylo plné nedorozumění, zklamání, dohadů, které nikam nevedly. Když jsem se snažila situaci změnit, manžel se většinou urazil a několik dní se mnou nemluvil. Časem jsme oba rezignovali. Byli jsme tedy mámou a tátou pro našeho syna, co žijí vedle sebe. Dohodli jsme se, že se rozvedeme, až syn vyroste. Dvakrát jsme se ještě pokusili soužití napravit, ale vždy to zaběhlo do starých kolejí, nebyli jsme spolu rádi. Dnes je synovi jednadvacet, ještě studuje, všichni žijeme ve společném bytě. Já se dál starám o domácnost a vařím. Zároveň ale cítím, že nastal čas odejít a vyřešit oddělené bydlení. Manžel, který úspěšně podnikal v gastronomii, přišel bohužel kvůli covidu o práci a kvůli svému věku to nemá na pracovním trhu lehké, a tak je už rok bez příjmu. Řešit nové bydlení a hypotéku nepřichází v úvahu. Nezbývá mi než opět čekat. Sama mám přítele, ale nechci na něm být závislá, chci mít své zázemí. Manžel mě teď nemá z čeho vyplatit, musím tedy ještě počkat, abych si mohla zařídit svůj vlastní život. Doma je to pro mě nesnesitelné, už nedokážu snášet manželovy nálady a dusnou atmosféru našeho “domova”. Snažíme se míjet, panelákový byt 3+1 na to není v době covidových omezení ideální. Dnes vidím, že jsem čekala příliš dlouho, přišla jsem o možnost mít druhé dítě, více než patnáct let žiji především povinnosti mámy a na svůj život jsem zapomněla. 

Kdy v našem životě nazrál ten správný čas pro rozhodnutí? Je neuvěřitelné, jak dlouho dokážeme žít v improvizaci. Nevyhovující situace je pro nás pohodlnější než krok do neznáma. Nepříjemná domácí atmosféra nikomu nepřidá a zvlášť děti ji intenzivně vnímají. Vytváříme pro ně model standardního rodinného života. V takovém případě se učí, že nevyhovující situace se neřeší. Udržet za každou cenu rodinu pohromadě je někdy nejen zbytečné, ale i nevhodné. Děti vidí, jak se k sobě rodiče chovají, a mohou tento model přenést do své budoucí rodiny. Najít ideální čas na rozchod je těžké. Jestli chceš opravdu změnit svůj život, musíš začít jednat. Na rozvod je třeba se připravit a potřebné podmínky vytvořit. Dlouho odkládané řešení se nám jinak stále vzdaluje, žijeme v čase „až budu…“ Svůj život odkládáme na neurčito a strádáme v polovičatých kompromisech. Ačkoli zůstáváme ve vztahu, jsme přesto samy.